Každý den je třeba vyčistit záchodky po čtyřech koťatech a jejich matce. Taťka má taky svůj, ale raději chodí do přírody. Jen zřídka kdy narazím na smrdutý útvar 3-2-1- start, což jsou navzájem propojené válečky postupně se zmenšující a končící špičkou. Tak tohle je Valentinova práce, usoudím a přidám do kyblíku k spoustě malých bizardních ocásků, kterou vytvořila koťata.
Teď už je to dobré, všechna hovulienka jsou umístěna kam patří. Zpočátku ještě některé kotě občas nedoběhlo a vykonalo svou potřebu těsně vedle záchůdku. Případně doběhlo, ale nedokončilo akt. To jsem pak poznala podle dlouhých tenkých čar na podlaze koupelny, která v tomto případě posloužila co toaletní papír. To vše je již úsměvná minulost.
V takové kočičí toaletě lze nalézt různé předměty, někdy dokonce celé spící kotě! Jednou se pokoušela Agnes zakopat, když v panice prchala před vysavačem...
Kdyby se tak daly ze života vylovit děrovanou lopatkou všechny nepříjemnosti. Jako ta lejníčka z kočkolitu. Takové předvolební síto na politiky. To by byla věc! Propadli by jen ti čistí, ryzí a ušlechtilí. To zbylé na lopatce by dostalo na hřbet ruky trvalou značku "nevhodný na politiku". Tak, jako kočky a psi dostávají do svých dokumentů cejch "nevhodný na chov",když neprojdou přísnými chovatelskými kritérii. Už nikdy by se na jakýkoliv politický post nemohli dostat. Časem by jich na sítu zůstávalo míň a míň. Ubývalo by vychytralců, kteří v politické práci vidí především výborný způsob vlastního obohacení a svět by byl krásný, spravedlivý, nezkorumpovaný...
Vyberu poslední exkrement a na závěr uhrábnu povrch do elegantních vlnovek. Obsah kyblíku vyklepnu na kompost. Kompostem příští rok obohatím záhony, ty dají bohaté květy a jimi budu obohacena já. Cyklus se uzavírá. Vybíráním hoven za růže krásnější.
Slunce zapadlo. Z fantasmagorického dokonalého světa se vracím na zem. Zítra u toho vymyslím zase nějakou jinou blbost...